Sitár a tabla
Sitár je jedním z nejznámějších indických strunných nástrojů. Tělo tvoří dutá tykev, na kterou je naroubován rovněž dutý krk s posunovatelnými pražci. Pod nimi leží sada rezonančních strun, laděných do stupnice rágy. Nad pražci je obvykle sedm hlavních strun, z nichž tři, tzv. chicari, slouží k rytmizaci. Melodie se víceméně hraje na jedné hlavní struně, laděné do nižší kvarty, M.A. Ostatní postupně tonika o oktávu dolů, S.A, kvinta druhé nižší oktávy P.A a tonika S.A. Struny chicary: tonika SA, kvinta nahoru P A a horní tonika S A.
Rozezvučením hlavní struny rezonují i ostatní a vzniká vzláštní efekt, hal stupnice rágy, sound tak specifický pro tyto indické nástroje. Hraje se pak v předepsané stupnici pro rágu.
Dle citace Casseyho The Book of a sitar je sitár odvozen z víny Amírem Chusrau, básníkem a hudebníkem na dvoře dílíjského sultanátu Ala Udina Khildžího (1295-1315).
Tabla jsou nejznámější bicí hudební nástroj severni Indie. Tvoří je dva, konstrukčně odlišné bubny, z nichž každý je pro jednu ruku. Pravoruký, dajan, je dřevěný, má vysoký, jasný zvuk a ladí se do základního tonu SA. Buben pro levou ruku, bajan, je kovový, vydává basový zvuk, jehož výšku hráč během hry moduluje. Při hře na tabla se používá speciální prstová technika a k vyjádření či zapamatování jednotlivých úderů slouží zvláštní slabiky, tzv. bols (Na, Ta, Tin, Dha, Dhin atd.).